close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Vidiny..:(

27. července 2007 v 11:01 | Šárýsék:o*
Moc miluji svého kluka a nikdy ho nechci opustit. Je 2.2. a já jako vždy čekám, až mého milého přiveze autobus. Sedím na lavičce a čekám, čekám deset minut, dvacet, půl hodiny ... ááá, konečně je tady. Z autobusu radostně vyskočil vysoký, hubený a krásný kluk. Fáral si to rovnou ke mně. Usmála jsem se a vstala jsem. "Ahoj." Přivítali jsme se a objali se. Potom mě letmo políbil a už jsme šli za ruce rovnou k nám domů. Rodiče nebyli doma a tak jsme šli do obýváku. Koukali jsme na film a pak jsme hráli hry na počítači. těch pět hodin uběhlo jako voda a už jsme se zase loučili. Doprovodila jsem ho k autobusu. Když odjížděl, zahlédla jsem v okně nestvůru, která mi s chutí mávala. Dostala jsem šok a utekla jsem domů.



Druhý den jsem zase čekala na autobus. Když přijel, z autobusu vykročilo odporné stvoření. otočila jsem se a promnula si oči. Když jsem se otočila zpátky, za mnou stál můj kluk. Vrhla jsem se mu do náruče a vyprávěla jsem mu to stvoření ze včerejška a dneška: "Když jsi včera odjel, v autobusu sedělo nějaké stvoření se zohavenou tváří a mávalo mi." Dala jsem do pláče. Pohladil mne po vlasech a řekl: "To se ti asi zdálo." Usmál se. "Ne, nezdálo !!! Dneska jak jsi přijížděl, vystoupilo to samé stvoření z autobusu a šlo ke mně." Slzy mi tekly proudem a měla jsem velký strach. "Ale dnes jsem vystoupil na této zastávce jen já. Asi se ti něco zdálo. Včera ten film ti asi neprospěl." Setřel mi slzy a šli jsme k nám. Zase jsme koukali na film a večer jsem zase viděla tu nestvůru.

Na druhý den jsem se vybavila kapesním nožíkem a šla jsem zase k autobusu. K mému neštěstí zase vystoupila ohavná potvora. Rozběhla jsem se proti ní a kapesní nožík jsem jí vrazila přímo do místa, kde má být srdce. Stvoření se prudce kácelo k zemi. Najednou jsem uslyšela hlasitý smích a hlava mi začala třeštit. V tu chvíli moje "vidina" zmizela a přede mnou ležel můj kluk celý od krve. "Proč, proč si to udělala?" Zeptal se s posledním vzduchem. Dala jsem se do pláče. Objímala jsem ho, ale pomalu jsem si začala uvědomovat, že už se mi nikdy nevrátí.

Druhý den jsem šla zase na autobus s nadějí, že se mi to jen zdálo. Z autobusu nevystoupil nikdo. Prudce jsem se rozběhla a s bílou růží v ruce jsem skočila pod autobus. zemřela jsem okamžitě. Nikdy, ani v hrobě jsem si nepřestala vyčítat můj čin. A ptala jsem se boha, proč mi to udělal.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pettaaa Pettaaa | Web | 27. července 2007 v 12:00 | Reagovat

jééééé to je...to je.......ááááách :( ... krásný příběh, ale...  chjoo :( :(...mno tak ale nechápu,proč viděla nestvůru...bééé ....nechci mít nikdy vidiny ....!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama