Ležela na jedné ze svých mnoha postelí a tiše plakala. Byla slavná, moc slavná popová hvězda a za chvíly měla být na koncertě, ale ona o žádném koncertě nechtěla ani slyšet. Byly smutná že se jí nechtělo vůbec nic...
Přišla do svého aparmá a přede dveřmi ležel dopis. Byl od jejího přítele. Nenbyl to nějaký salvný chlápek ale ona ho milovala. Vlastně ho pořád miluje ale zároveň ho nenávidí... Když dopis četla: "Promiň ale nedokážu snést tvojí slávu, na každém kroku novináři... Nejde to. Ty jsi stvořená pro slavný život ale já ne. Narodil sem se na vesnici a vesničanem chci zůstat..." nemohla tomu uvěřit. Nezmohla se na nic. Po chvíly propukla v žalostný pláč a položila se na postel. Od té doby nemyslí na nic jiného jenom na něj... Když si vzpomene na jejich prvního společného Valentýna, bodne ji u srdce. Když si vůbec vzpomene na nějakou chvíly s ním, bodne ji u srdce. Miluje ho... Nenávidí ho... "Odjíždím... Zpátky do Anglie, v Americe nemůžu zůstat. Promiň mi to..."
Přišla do svého aparmá a přede dveřmi ležel dopis. Byl od jejího přítele. Nenbyl to nějaký salvný chlápek ale ona ho milovala. Vlastně ho pořád miluje ale zároveň ho nenávidí... Když dopis četla: "Promiň ale nedokážu snést tvojí slávu, na každém kroku novináři... Nejde to. Ty jsi stvořená pro slavný život ale já ne. Narodil sem se na vesnici a vesničanem chci zůstat..." nemohla tomu uvěřit. Nezmohla se na nic. Po chvíly propukla v žalostný pláč a položila se na postel. Od té doby nemyslí na nic jiného jenom na něj... Když si vzpomene na jejich prvního společného Valentýna, bodne ji u srdce. Když si vůbec vzpomene na nějakou chvíly s ním, bodne ji u srdce. Miluje ho... Nenávidí ho... "Odjíždím... Zpátky do Anglie, v Americe nemůžu zůstat. Promiň mi to..."
Někdo klepe na dveře. Je to její věrný přítel ale i sluha: " Slečno? Musíme odjet na koncert...Slečno?" všiml si jejích uplakaných očí a potom dopisu na stole. Došlo mu co se stalo protože viděl jejího přítele dávat dopis pod dveře. Neodvážil se cokoli říct... "Johne?" zeptala se velmi nesměle a v jejím hlase byl slyšet pláč. "Nechci jít na ten koncert" řekla najednou jako by jí bylo 10 let. "Nezvládnu ho... Nemůžu... protože.." a znovu propukla v žalostný pláč. John si sednul k ní a pohladil ji po zádech. "Nebojte slečno, na ten koncert nemusíte přesuneme ho ano?" řekl ve snaze ji utěšit. "Ne Johne" řekla a ukázala svou uplakanou ale najednou rozhodnutou tvář " už nebude žádný koncert. S kariérou zpěvačky končím." řekla rázně. "Ale slečno! To přeci nejde zahodit takovou kriéru a proč? A...a ...a..." skoro blekotal John. "Ne už jsem rozhodnuta. Zaplaťte z mého účtu těm návštěvníkům za lístky a koncert se konat nebude. Musím jet za ním..." opět ji bodlo u srdce. Jde ke skříni a vyndavá kufr. Je rozhodnutá jet za svojí nenáviděnou láskou. Balí si věci: prádlo, všední oblečení ale i společenské. Všechno. Kromě obleků z vystoupení. Když má sbaleno, utře poslední slzy a podívá se upřímě na Johna: "Johne... Já vím je to moc náhlé ale... miluju ho nadevše. Nemohu ho ztratit" potom k němu přistoupí a obejme ho. Drží se dlouho, ale jim to přijde jako chvilka. Když se od sebe konečně odtrhnou, má dívka zase slzy v očích. I Johnovy se skutálela z tváře jedna slza. Neubránil se. Jsou přátelé a vdycky budou. "Neboj naíšu ti Johne....Bude se mi stýskat" řekne posmutněle Johnovi. "Mě taky slečno. A moc..."
Na letišti bere dívka první let do Anglie. Byly u svého přítele jednou u nich. Moc se jí tam líbilo, na vesnici. Jejich rodina si sice nejdříve myslela že dívka bude rozmazlená a zvyklá na přepych ale když jim začala pomáhat uklízet a strarat se o domácnost, dokonce i o koně změnily rychla názor. Velice se jim zalíbila a i dívce přirostli k srdíčku. Těžko se s nimi loučila.
Teď tam jede zas. A doufá že tam najde svoji lásku...
Po přistání si jde pro zavazadlo. Bez problémů vyrazí hledat taxík. Chytí první který uvidí nasedá a hlásí: "Do vesnice Widecomb, prosím" Řidič se na ni otočí a řekne: "Vy slečno? A nechcete radši do centra Londýna???" zeptá se s povytaženým obočím. "Ne pane. Chci do Widecombu" řekne výrazněji. Řidič se jenom otočí a věnuje se řízení. Cesta je dlouhá a únavná. Staví cestou 3x. Nají se u McDonalda a potom ještě na dvou benzinových pumpách. Už se stmívá a pořád ještě nejsou na místě. "Kdy tam tak budeme???" ptá se unaveně ale i nervozně dívka. "Nevím tak asi už za půl hodiny.." prohodil jakoby nic řidič. "A proč, slečinko, jedete zrovna tam???" zeptal se zvědavě. "Jedu za..." opět ji bodlo u srdce div se znovu nerozplakala steskem po její lásce. "....za přítelem" řekla nakonec. Řidič se pak už nevyptával.
Teď tam jede zas. A doufá že tam najde svoji lásku...
Po přistání si jde pro zavazadlo. Bez problémů vyrazí hledat taxík. Chytí první který uvidí nasedá a hlásí: "Do vesnice Widecomb, prosím" Řidič se na ni otočí a řekne: "Vy slečno? A nechcete radši do centra Londýna???" zeptá se s povytaženým obočím. "Ne pane. Chci do Widecombu" řekne výrazněji. Řidič se jenom otočí a věnuje se řízení. Cesta je dlouhá a únavná. Staví cestou 3x. Nají se u McDonalda a potom ještě na dvou benzinových pumpách. Už se stmívá a pořád ještě nejsou na místě. "Kdy tam tak budeme???" ptá se unaveně ale i nervozně dívka. "Nevím tak asi už za půl hodiny.." prohodil jakoby nic řidič. "A proč, slečinko, jedete zrovna tam???" zeptal se zvědavě. "Jedu za..." opět ji bodlo u srdce div se znovu nerozplakala steskem po její lásce. "....za přítelem" řekla nakonec. Řidič se pak už nevyptával.
Do Widecombu přijely asi v osm hodin večer. Řidič ji vyhodil na malém náměstíčku a vyndal z jí kufr. Poděkovala mu, zaplatila a pak už jen zamávala. Chvíli ze jen nehybně stála a dívala se za ujíždějcím taxíkem. Potom se vzpamatovala. Byla jí zima a tak si oblékla přes letní top svetr. Stejně jí lehký svetřík moc nepomohl. Vydala se tedy na cestu k přítelovým rodičům. Těšila se ale zároveň bála že tam její přítel nebude nebo že ji nebude chtít vidět. Měla i malinko strach že tam bude s jinou... Tuto myšlenku rychla zahnala a přidala do kroku. Za malou chvilku už stála před jejich domem. Chvilku se rozmýšlela zda má opravdu zazvonit až... Crrrrrrrrrrrrrrrrrrrr... Po chvilce se otevřely dveře a stála tam jeho maminka v zástěže a ušmudlanýma rukama od mouky. maminka se nezmohla ani na slovo jen ji pevně objala. Po chvilce se na ni usmála. Tušila že jede za jejím chlapcem a nemohla uvěřit tomu že za láskou jela takovou dálku. Zavedla ji dovnitř a potom na zahradu. Na zahradě.... na zahradě stál on... Uslyšel kroky a tak se otočil. Spatřil dívčinu tvář... Chvilku se na sebe jen dívaly zatímco maminka zašla dovnitř aby je nerušila. "Ty... ty si za mnou jekla až sem? A co tvoje kariéra a..." přistoupila k němu a položila mu prts na ústa. Objal ji a došlo mu co udělala. "Miluju tě.." zašeptala mu do ucha. "Však já tebe taky..." odpověděl ještě potišeji. Pak se políbily a začaly si povídat. Měly si toho tolik co říct...
ahojik,prosim hlasuj pro me v soutezi o nej blog na http://ssmonka1.blog.cz/0706/soutez-zacina
jsem tam jako roxy...prosim podpor me..predem diky..papa:)