Až se mě jednou zeptáš,
jestli mám radši tebe nebo svůj život,
já ti odpovím, že svůj život a ty odejdeš aniž
bys věděl, že můj život jsi ty!

Jdi za svým srdcem
Jdi za svým srdcem,
jdi za tím co ti káže,
jdi za svým srdcem,
cestu ti ukáže.
Jdi za svým srdcem,
slyš jeho hlas,
jdi za svým srdcem
a me tu nech stát.
jdi za tím co ti káže,
jdi za svým srdcem,
cestu ti ukáže.
Jdi za svým srdcem,
slyš jeho hlas,
jdi za svým srdcem
a me tu nech stát.

Už vím
Byla jsem asi zalepená,
ale teď je mi to jasné,
láska nebyla to vyslovená,
ale i tak to bylo krásné…
Nejsi pro mě ten pravý,
jenom sis se mnou hrál,
ani omluva to nenapraví,
že si o mě tu chvíli stál …
Teď už to vím,
že s tebou bych být nemohla,
i když často sním,
o pravdě, co mi pomohla …
Tak dávám ti teď sbohem,
i když hrozně nerada,
a doufám, že s příštím rokem,
konečně zvedne se mi nálada …
ale teď je mi to jasné,
láska nebyla to vyslovená,
ale i tak to bylo krásné…
Nejsi pro mě ten pravý,
jenom sis se mnou hrál,
ani omluva to nenapraví,
že si o mě tu chvíli stál …
Teď už to vím,
že s tebou bych být nemohla,
i když často sním,
o pravdě, co mi pomohla …
Tak dávám ti teď sbohem,
i když hrozně nerada,
a doufám, že s příštím rokem,
konečně zvedne se mi nálada …

Jizvy na duši
Rozejít se s tebou, je jako přestat žít,
teď už můžu o tobě pouze ve skrytu duše snít.
Vnitru své duše nesmírnou bolest cítím,
jsem smutný a do propasti beznaděje se řítím.
Je kruté ztratit tě, když tě mám tak rád,
nemít tě, a nechat si o tobě pouze zdát.
Je konec, však cesta našich životů vede dál,
jen,už asi nenajdu důvod, abych se znovu smál.
Na duši mé zůstanou jizvy,které možná zahojí čas,
ale jakmile si na tebe vzpomenu,tak objeví se zas.
Není lehké smířit se s tím, že bez tebe budu žít,
to raději navždy usnu, a o tobě budu snít.
Zmizela jsi mi, jako kapka deště,která dopadne do řeky,
v srdci mém teď ozývají se žalostně bolestné nářeky.
Beru nůž a na srdce své zlomené jej dávám,
Boha o vysvobození z mé bolesti žádám.
teď už můžu o tobě pouze ve skrytu duše snít.
Vnitru své duše nesmírnou bolest cítím,
jsem smutný a do propasti beznaděje se řítím.
Je kruté ztratit tě, když tě mám tak rád,
nemít tě, a nechat si o tobě pouze zdát.
Je konec, však cesta našich životů vede dál,
jen,už asi nenajdu důvod, abych se znovu smál.
Na duši mé zůstanou jizvy,které možná zahojí čas,
ale jakmile si na tebe vzpomenu,tak objeví se zas.
Není lehké smířit se s tím, že bez tebe budu žít,
to raději navždy usnu, a o tobě budu snít.
Zmizela jsi mi, jako kapka deště,která dopadne do řeky,
v srdci mém teď ozývají se žalostně bolestné nářeky.
Beru nůž a na srdce své zlomené jej dávám,
Boha o vysvobození z mé bolesti žádám.

Otazníky
Já kráčela tmou,
Doprovázená jen noční oblohou,
Kolem jen ticho zlověstně krouží,
Mé srdce palčivé myšlenky souží.
Ptala jsem se hvězd,
Zda-li životem budeš mě nadále vést…
Ptala jsem se skal,
Zda-li najde se někdo,kdo by mi Tě vzal…
Ptala jsem se nebes,
Který anděl spásný mi tě shůry přines…
Ptala jsem se deště,
Kolik kapek lásky pro mne skrýváš ještě…
Ptala jsem se i měsíce,
Kolik novů ještě budu smět líbat Tě na líce…
Ptala jsem se nočních motýlů,
Proč cítím třepotání křídel jejich,vždy když tě hladím na týlu…
Ptala jsem se lesních skřítků,
Zda-li potěšíš mě ještě někdy kyticí lučních kvítků…
Ptala jsem se také světlušek,
zda-li pravdivé je Tvoje miluji tě, co šeptáš mi do oušek…
Ptala jsem se vánku,
Kolikrát ještě mé rty políbíš ve spánku…
A ptala jsem se ticha,
Zda-li Tvá touha a vášeň stále dýchá…
Ptala jsem se sama sebe,
Proč miluji právě tebe,
Proč právě tys ukázal mi bránu do nebe,
A proč bez tebe mé srdíčko tak zebe…
Nakonec tebe jsem se zeptala,
Zda naše láska něco ti dala,či nedala,
Protože mě toho přinesla mnoho,
Avšak zmatená jsem trošku z toho…
Pak do mého snu vstoupil jsi Ty,
Svá ústa přitiskl na moje rty,
K sobě si přivinul,toužebně vzhlédl,
Oči mé ve svých utopil a všechen žal zbledl…
Všechny mé chmury rázem jsi zahnal,
Srdce mé na trati pěkně jsi prohnal
Svět náhle složený jest jen z nás dvou,
Ohraničený z lásky Tvé trnitou ohradou.
Vychutnávám si Tvou blízkost,
Vteřiny dlouhé jak roky,
Nikdy již nepocítím úzkost,
Když objímat budeš mé boky…
Mě rýmy už se pletou,
Tak ukončím to větou,
Tou větou tak nádherně jetou,
Miluji Tě.......ne tou!
To nezní mi příliš vábně,
Musím to napravit řádně,
Tak jen napsat mě nech:
Budu Tě hladit po Tvých hebkých rtech,
Líbat Tě na víčka mě nech,
Snad uslyšíš pár těch nevyslovených vět,
Že jsi pro mě všechno, Ty jsi můj svět!
Doprovázená jen noční oblohou,
Kolem jen ticho zlověstně krouží,
Mé srdce palčivé myšlenky souží.
Ptala jsem se hvězd,
Zda-li životem budeš mě nadále vést…
Ptala jsem se skal,
Zda-li najde se někdo,kdo by mi Tě vzal…
Ptala jsem se nebes,
Který anděl spásný mi tě shůry přines…
Ptala jsem se deště,
Kolik kapek lásky pro mne skrýváš ještě…
Ptala jsem se i měsíce,
Kolik novů ještě budu smět líbat Tě na líce…
Ptala jsem se nočních motýlů,
Proč cítím třepotání křídel jejich,vždy když tě hladím na týlu…
Ptala jsem se lesních skřítků,
Zda-li potěšíš mě ještě někdy kyticí lučních kvítků…
Ptala jsem se také světlušek,
zda-li pravdivé je Tvoje miluji tě, co šeptáš mi do oušek…
Ptala jsem se vánku,
Kolikrát ještě mé rty políbíš ve spánku…
A ptala jsem se ticha,
Zda-li Tvá touha a vášeň stále dýchá…
Ptala jsem se sama sebe,
Proč miluji právě tebe,
Proč právě tys ukázal mi bránu do nebe,
A proč bez tebe mé srdíčko tak zebe…
Nakonec tebe jsem se zeptala,
Zda naše láska něco ti dala,či nedala,
Protože mě toho přinesla mnoho,
Avšak zmatená jsem trošku z toho…
Pak do mého snu vstoupil jsi Ty,
Svá ústa přitiskl na moje rty,
K sobě si přivinul,toužebně vzhlédl,
Oči mé ve svých utopil a všechen žal zbledl…
Všechny mé chmury rázem jsi zahnal,
Srdce mé na trati pěkně jsi prohnal
Svět náhle složený jest jen z nás dvou,
Ohraničený z lásky Tvé trnitou ohradou.
Vychutnávám si Tvou blízkost,
Vteřiny dlouhé jak roky,
Nikdy již nepocítím úzkost,
Když objímat budeš mé boky…
Mě rýmy už se pletou,
Tak ukončím to větou,
Tou větou tak nádherně jetou,
Miluji Tě.......ne tou!
To nezní mi příliš vábně,
Musím to napravit řádně,
Tak jen napsat mě nech:
Budu Tě hladit po Tvých hebkých rtech,
Líbat Tě na víčka mě nech,
Snad uslyšíš pár těch nevyslovených vět,
Že jsi pro mě všechno, Ty jsi můj svět!
