Zařval na ní:"Co chceš?!" ."Chtěla bych abys mě miloval."Zazdálo se jí,že zahlédla na jeho tváři úsměv.Přes uslzené oči neviděla.Otřela si je.Ano.Vážně se jí vysmíval."Nikdy jsem tě nemiloval.Jsi cvok."Zasáhlo jí to jako nůž do srdce.Cítila se jako motýl,kterému setřeli motýlí prach z křídel,jako hlemýžď,kterému rozšlápli ulitu,jako čáp,kterému vzali jeho křídla.Ne, to neměl říkat.Ne!Neopustí jí kvůli nějaké povrchní a naivní holce."Tohle ti nikdy neodpustím,"pološeptem dodala,"Už nikam nepůjdeš." ."Seš cvok."Už už scházel z prvního schodu.Ona udělala krok vpřed a...Zastavila ho.Ležel teď na podlaze.Kolem jeho těla se začala tvořit kaluž krve.V slunečním paprsku,který sem dopadal skrz okno na chodbě,se zaleskla teď už krví poskrvěná čepel velkého kuchyňského nože.Ona tam nehybně stála, ruce podél těla,s pohledem upřeným na mrtvé tělo.Ležel tam s bodnou ranou na srdci.
Kolem se začali shlukovat lidé.Vyděšeně se na to dívali a stejně vyděšeně debatovali.Někteří křičeli a telefonovali.Ale ona tam pořád stála.Tvář bez výrazu.Nevnímala to,co se kolem ní dělo.Neviděla jejich vyděšené výrazy.Neslyšela jejich vyděšené hlasy.Cítila,že umírá.Cítila,jak jí puká srdce.Cítila,že jí opouští její duše...Stávala se prázdnou schránku.
Kolem se začali shlukovat lidé.Vyděšeně se na to dívali a stejně vyděšeně debatovali.Někteří křičeli a telefonovali.Ale ona tam pořád stála.Tvář bez výrazu.Nevnímala to,co se kolem ní dělo.Neviděla jejich vyděšené výrazy.Neslyšela jejich vyděšené hlasy.Cítila,že umírá.Cítila,jak jí puká srdce.Cítila,že jí opouští její duše...Stávala se prázdnou schránku.