..Příběh..

16. března 2007 v 22:44 | Šáruškaaa..:o)
Neslyšíš? MILUJI TĚ!
"Tenkrát jsi uhodil toho kluka, když mi hodil písek do očí, vzpomínáš?" "Jo jasně." Odpoví kluk s kšiltovkou naraženou hluboko do čela. Byla jsi roztomilá a těma copánkama a lacláčema s pejskem… pomyslí si, ale nahlas neřekne nic. Tenkrát jsi pro mne začal být princem… spolkne slova drobná brunetka v bílém. "Pamatuješ si, jak jsi mi dala pusu při flašce? To muselo bejt trapný." Pronese s nadějí na zápornou odpověď ten klučina. "Jo to byl trapas," odpoví děvče a skloní hlavu. Vůbec ne, byla to má první a nejkrásnější pusa. To mu však nemůžu říct. "Dneska mám rande." Pochlubí se chlapec. "To se máš." Raději bych byl navždy s tebou. Víš, miluji tě. Myslí si a nemá odvahu to říct nahlas. "Myslíš, že mě Martin pozve na ples?" zeptá se dívka s nadějí v hlase. "Zapomeň, na toho nemáš." … ale máš, Ty máš na všechny, jsi nádherná. "Debile! Mně je jedno, s kým půjdu, hlavně že nepůjdu sama." Není mi to jedno, chci jít s tebou. No tak pozvi mě…. Prosím. Její pohled se setkal s jeho, ale strach je donutil uhnout. "Asi pozvu Lenku, co myslíš?" "Jo to je dobrej nápad. Už musím jít." Seskočí z lavičky a odchází. Počkej, chce se mu křičet, ale strach mu to nedovolí. "Měj se." "Ty taky." Přece mě nenecháš takhle odejít? Doufá, ale její prosby nejsou vyslyšeny. Po jeho boku kráčí dívka v rudých šatech a ona jako něžná víla v bílém prochází sama sálem. "Chci se rozloučit." Smutně řekne a obejme ho. "Proč?" Srdce mu puká smutkem. "Jsem těhotná." Přizná se zkroušeně. Nevěřícně na ni hledí. Na svou nevinnou vílu. Na svou jedinou lásku. "Co?" nemůže uvěřit. "Jo jsem těhotná. Měj krásnej život." Políbí ho na tvář a odejde. On na ni hledí a nedokáže pochopit, jak je možné, že jediný anděl na světě, ho může opustit. Chce křičet, chce řvát, ale nemůže. Řekne jen sbohem…….

Dnes ji vidí. Jeho krásná princezna v bílém. Má na sobě bílou jako vždy. A před sebou tlačí kočárek. "Ahoj." "Ahoj," nesmělé plné touhy a naděje. "Jak to zvládáš?" "Jo docela jo." "Je mi to líto, kdybys cokoli potřebovala, řekni." Doufá, že k němu něco cítí. "Dík jsi hodný, ale my to zvládnem." Její úsměv je zoufalý a prosí o pomoc, však on nic nerozezná. Jejich oči si řeknou vzájemné miluji tě a jejich cesty se rozdělí.

Kolikrát za život nás potká láska? Jednou, dvakrát….? To nikdo neví. Jisté je, že pokud neřeknete MILUJI TĚ, všechno skončí. Já našla tu lásku podruhé. Jen jsem nedokázala říct zůstaň……….. MILUJI TĚ.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lussy Lussy | 26. března 2007 v 14:52 | Reagovat

tak to bylo krasny:)

2 Caeli Caeli | Web | 30. března 2007 v 22:26 | Reagovat

Jo, je to krásný...a smutý.... Ten úvod, to jak spolu seděli na lavičce..Jako bych to znala.....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama